bluemoon.cz
   soundhome.cz  |    e-zpravy.cz  |    MOTOKARY.net

YUKONSKÝ DENÍK

 
myvala
Alena "Myvala" Kennedy

Říká se mi Mývala a žijeme na Medvědím potoce s dvěma syny, Olinem a Mishou.

Misha dělá školu doma, Olin jezdí do školy do Dawsonu (asi 15 km).
Tenhle deník bude popisovat náš život v buši na severu Canady.

misha
Misha

olin
Olin

TOP
Zpět na home
Tuláci Severu

 
 
Novy Yukonsky Denik # 66
29.11.2009 10:51
Ahoj kamaradi a vsichni kdo jste sledovali nas denik po dlouhych sedum let na strankach Geocities. Bohuzel Yahoo tyto stranky zrusilo,aby je nahradilo placenymi, ale protoze jsme nedostali upozorneni, jedine co se nam podarilo zachranit, nachazite na techto strankach.
Pokud by nekdo z Vas mel nekde stazeno nebo vytisteno neco z puvodnich Myvalinych deniku, byli bychom vam nesmirne vdecni za zaslani copii.... kennedy@northwestel.net
Diky. Kennedy, Myvala a kluci

Timto tedy pokracujem dale......


YUKONSKY DENIK # 66 ()po zruseni na Yahoo
26.10.2009
Tak me uz vsichni opustili, zase jsem tady sama....ted uz i bez Olina. Misha jeste posledni tyden odvazel Kennedyho na letadlo. Olina jsme hodili na stop o nekolik dni driv.Nechtel cekat. Jenze kolem jeli nejaci kamaradi na motorovych ctyrkolkach a tak Olin misto aby jel do Whitehorsu jel s nima na Demster blbnout :)
Stop do Whitehorsu chytil az v sedm vecer, ale velice si ho pochvaloval protoze ta pani jela z Inuviku, byla uz hodne unavena, tak Olin se nabidl ze to odridi. Takze spokojeni byli oba, ona celou cestu spala a on se dostal k tomu aby si to uzil se standartem!
Kennedy odjizdel velice nerad, nebyla jsem v poradku.Bolelo mne cele telo, nemohla jsem poradne dychat, tlak mi sel nahoru, navic kazdy den teploty, ale mel uz zpateni letenku, tentokrat dost drahou a spoustu veci v Cesku, ktere bylo treba dodelat a vyridit, takze se nedalo nic delat.
Ke specialistovi na srdce do Whitehorsu jsem tentokrat jela sama, ale Misha na mne cekal na Takhini. Tam jsem presedla do jeho auta a jeli jsme do mesta, do Mishovy oblibene japonske restaurace. Nevim proc si zrovna tak potrpi na japonske jidlo, kdyz nemuze ryby kvuli alergii. Ale zjistili jsme ze snasi chobotnice a tak si je davame vsude kde muzeme.Misha neco malo snad japonsky umi...delal japonstinu rok na college.
Spala jsem u Mishy, bydli ted v domku s nejakou dvojici.....ma tam svuj pokoj. Ale ted nebyli doma takze Misha mel pro sebe celej dum, coz bylo fajn.
Prohlidka u kardiolozky nedopadla moc dobre, ale porad ziju a to se pocita :) Nasli jsme Olina, delal v mexicke restauraci a necitil se moc dobre. Asi dostal stejnou chripku jako mel Kennedy kdyz prijel do Ceska. Ten rikal ze tak zle mu v zivote nebylo. No a Oin si to odnesl taky osklive, navic musel jeste pracovat a jelikoz bydlel ve stanu v mistnim silene predrazenem campgroudu, ktery je dost daleko od mesta.....nemel to jednoduche. Denni program: vstavat v 7.30 rano, jit na komp do skoni laboratore kde si udelat domaci ukoly. V devet mu zacinala skola, do 12. Pak do tri volno, ve 4 zacinal pracovat v mexicke restauraci do 10-11 do noci. Pak 2 mile cesty do kempu spat a rano nanovo. Hotel stoji kolem 80 dolaru na den a zit mesic v hotelu by se zatracene prodrazilo. Kemp stal dvacet....stejne trochu moc za kousek mista na stan.....no ale prezil a ziskal si respekt vsech ucitelu i lidi kolem, ze pres vsechny potize tridu dodelal. Pak mohl zustat bydlet ve Whitehorsu, rozhodoval se o tom, protoze majitelka restaurace kde delal o to velice stala, nabidla ze mu sezene bydleni a praci ve sve restauraci jako sefkuchare (olin je opravdu dobrej kuchar a profesionalni i ve svych 17 a je to hned poznat. Takovou rychlost s nozem pri krajeni rozhodne nemam i kdyz jsem dobra kucharka, v restauraci nevim jak bych zvladala celej ten frmol ve kterem on je jako ryba ve vode. Jenze.....pro nej vareni je jenom konicek, on vari rad, ale ne prej kazdej den. Navic si mysli ze ve vareni nejsou dost velke penize.....takze kucharina ma smulu jako zivotni povolani.
Chce se vyucit svarecem....i pres nas nesouhlas.Ale co si Olin vezme do hlavy to udela, to uz vsichni davno vime. Zbytecne se s nim dohadovat. Nakonec se rozhodl ze se vrati do Dawsonu, kvuli lidem, ktere tam ma rad a s kteryma by chtel maturovat, takze jsem pro nej jela. A moc rada.....uz jenom ty skoro dva mesice na mne byly dost tu byt sama......Diky bohu za par velice milych navstev.
Nektere navstevy jsou zajimave i kdyz neplnovane. Jako dvojice, ktera nas zastavila kdyz jsme sli s Robertem na veceri a ona....byt americanka si vsimla ze mluvime cesky. Jeji pritel byl Cech a uz dva roky spolu cestovali po svete. On nemohl do Ameriky a tak se museli pohybovat jenom mimo......
no a prave on kdyz zjistil, kdo jsem, tak zajasal....ze vlastne prijel do Dawsonu kvuli knizce yukonskych povidek kterou jsem v cesku vydala :) Nahody jsou nekdy neuveritelne: To jsem si vzpomela jak jsme jednou jeli z Aljasky a vzali nekde u Glenalenu stopare. Mel takovej divnej prizvuk.....ale konverzovali jsme pilne anglicky, az jsme se po chvili zeptali odkud vlastne je a on rekl ze z Ceska. Tak jsme se zasmali a zacali mluvit reci rodnou a kam vlasne jede a on nam rekl ze do Dawsonu. Zna tam nekoho? No ja jedu k nejakemu Kennedymu, vypadlo z nej. A znas ho? Ne? Museli jsme ho pochvalit ze lepsi auto si nemohl stopnout.....zdrzel se u nas pak jeste asi pet dni :)
S Robertem a novymi prateli jsme sli do Bombay Peggy, vlastne jsem tam nikdy driv nebyla, je to jeden z relativne novych baru, ale fakt je to tam prijemne. Hlavne je tam klid a da se tam mluvit.Tak jsem se dozvedela ze Gloria a Karel maji problem s tim, ze jeho nechteji pustit do Ameriky a tak se toulaji po svete, ziji v aute. obcas zajedou i do Ceska.......
Jak jsem uz driv nekolikrat rikala, ty nejmilejsi navstevy odjizdi vzdycky nejdriv. Jako treba Petr Stastny z Brna, nebo slovensti vandraci, Ela a Jaro z Bratislavy a par dalsich pratel. Skoda ze nebyl doma Kennedy!. Ale on si to vynahradil, s Petrem se sesel v Brne a take s Iljichovymi kdyz prijeli z Bratislavy do Brna na nakup. To uz tam byl i Misha.Ten jeste prijel naposledy do Dawsonu domu za maminkou nez mi odletel do Ceska. Je to smutne kdyz deti odchazeji...zvlast tak daleko, ale my jsme kdysi udelali totez a bylo to pro nase rodice daleko horsi. Ja vim, ze kdyz si koupim letenku jsem za par hodin u nej...nasi rodice nevedeli jestli nas jeste kdy uvidi..Misha se vraci kde ma koreny......do naseho domu, kde jsem se ja narodila a Kennedy tam ted provadi opravym aby mel Misha kde bydlet po dobu studiji na VUT. Vlasne mne to az dojima.
Robert se domluvil s Olinem, ze mu vyzvedne auto v Mayu a preveze ho do mestecka Fort McPherson za polarnim kruhem. Do Maya jsem Olina vezla ja a jel s nama i Tyrell, Olinuv kamarad. V Mayu jsem nebyla silene dlouho a zjistila, ze my v Dawsonu si nemame na co narikat:) V Mayu neni proste nic! Benzinka byla zavrena o obchode ci restauraci nemluve..... jako normalne jsem zapomela Robertuv popis kde najdeme auto na kompu, takze jsme ho chvilku hledali., nastesti jsem si vzpomela ze je to nekde u vody, nakonec to dobre dopadlo!
den do Fort McPherson, na Dempsteru hwy jsem s nimi nejela, i kdyz mne to pak chvilku mrzelo. Ony totiz podzimni barvy Yukonu jsou neprekonatelne. Ale kam bychom se vsichni vesli? Melo tam cekat 7 chlapu s veskerym vodackym vybavenim. Tak jsem byla doma dost nervozni, a rikala si, ze jsem pitoma proc jsem nerekla Olinovi aby mi zavolal z .Eagle Planes, posledni a taky vlastne jedine moznosti.
Je to podivne ze ac jsou vzdalene od Dawsonu skoro 400 km, da se tam volat mistni linkou, zatimco do jinych komunit ne. Nemusela jsem se obavat, volal stejne, ne ze by mne tak postradal, ale potreboval Kennedyho kreditni kartu. Kousek pred Eagle Planes stal v ostre zatacce los a on aby do nej nevrazil, zatacku nevytocil a vletel do buse. Nic jineho se ani moc delat nedalo.....srazky s losem nikdy nedopadaji pro auto dobre. Auto se jim nepodarilo vytahnout, takze jim nekdo kdo projizdel kolem zavolal odtahovak...no a ted sedeli v restauraci, obedvali, odtah stal 150 dolaru a oni na nej nemeli. Takze jedina spasa....po svete rozstrkani rodice se museli spojit a ja se dovolala Kennedyho (zlate skype) ten mi dal cislo karty, a ja ho mohla predat Olinovi. Jinak tam asi sedi doted a Robert by marne cekal. S autem se nic nestalo, ale dalsich 200 km do Fort McPhersonu rikal Olin, ze byla nejhorsi cesta jakou kdy jel. Poprchavalo byla mlha, nebylo videt na krok, jeli 35 km v hodine.
Robert silel...Podarilo se mu zavolat aspon mne tak jsem mu dala info...hlavne ze Olin je uz zase na ceste. Dojeli nakonec domu kolem pate odpoledne druhy den. Byla jsem ted rada ze jsem s nima nejela, prece jenom moje pater...nevim jak by prijala to zaboceni ze silnice.
Jenze...jak se rika...co se ma stat...stane se. Spadla mi obrazovka mezi stul a zed...ja ji chtela zvednout a najednou citila krupnuti v pateri......a dalsi mesic jsem nemohla chodit.
Nastesti Kennedy uz usadil Mishu doma, ukazal mu kde co je, vyridili universitu, salinkartu, zdravotni pojisteni, obcanku, dalsi kilo prekladu z anglictiny do cestiny a naopak ....no des, ale nakonec dopadlo vsechno dobre a Misha nastoupil na svoji novou Alma mater, jako cesky student. Takze se nam vyplatilo, ze cestina u nas doma byl vzdycky hlavni jazyk! At si kdo rika co chce...slysela jsem mockrat od emigrantu...naco ucit deti cesky, kdyz je to rec jenom jedne male nepodstatne zemicky, ale u nas to proste bylo jinak. A mne daleko vic bavilo cist jim nadherne ceske knizky a leporela s rikankami, nez slona Babara .....
A pak konecne prisel den, kdy jsme jeli pro tatu do Whitehorsu!


Nejnovější | Obsah
 
webhosting & webdesign bluemoon.cz