bluemoon.cz
   soundhome.cz  |    e-zpravy.cz  |    MOTOKARY.net

YUKONSKÝ DENÍK

 
myvala
Alena "Myvala" Kennedy

Říká se mi Mývala a žijeme na Medvědím potoce s dvěma syny, Olinem a Mishou.

Misha dělá školu doma, Olin jezdí do školy do Dawsonu (asi 15 km).
Tenhle deník bude popisovat náš život v buši na severu Canady.

misha
Misha

olin
Olin

TOP
Zpět na home
Tuláci Severu

 
 
10.12. 2002
15.12.2002 04:03
Tak jsme v Cesku, je to neobvyklej podzim, aspon pro nas. My uz mame touhle dobou doma davno snih ...

Kdyz jsme odjizdeli z Dawsonu, nad celym Klondikem plala polarni zare, asi nam na rozloucenou a my se snazili uteci pred snehem. Bylo po pulnoci ze tretiho na ctvrteho rijna a jako normalne jsme se zpozdili. Chtelo se mi brecet, bylo uz hodne pod nulou a topeni v aute odmitlo pracovat, pri predstave ze takhle pojedeme az do Whitehorsu. ... nedovedla jsem si to predstavit! Pak ale najednoou auto najelo na sutr na silnici a nejakym nepochopitelnym zazrakem, zacalo topit! Ne sice natolik abychom mohli i vzadu odlozit rukavice, ale prece jen topilo! Kolem pate rano zacal Kennedy usinat a tak zaparkoval vedle silnice nejakych padesat mil pred Whitehorsem, zalezli jsme do spacaku a spali do pul osme. Byl patek a my museli stihnout ruzne urady, abychom vyjeli alespon jeste ten weekend. Jako obvykle jsme se nastehovali do motelu Chilcoot Inn, krome Mishy, ktery spal u kamarada. V sobotu vecer pri umistovani veci v aute (spousta nasi vybavy byla nahazena na hromade na posledni chvili) zjistil Kennedy, ze nemuze najit krabici s knizkami z trampskeho nakladatelstvi Avalonu, ktere jsme jim meli cestou rozprodat. Po tom co nakladatelstvi vyplavila Vltava, byl pro ne vynos z prodeje otazkou krachu nebo preziti ... a co vic ve stejne krabici byly i veskere nase dulezite papiry vcetne pasu!! Kennedy si byl jisty, ze krabici odnasel z domu k autu, ale dal nevedel. Bylo mozne ze ji polozil vedle auta, zacal delat neco jineho a zapomel nani a ve tme prehledl??? Prosel znovu vsechny skladovaci prostory pod postelemi i sedadly, ale kde nic tu nic. Kennedy telefonoval nasemu nejblizsimu sousedovi a ten se obetave sel podivat kolem domu i parkoviste, ale nic nenasel. Kennedy uvazoval o ceste stopem zpet, ale napred pozadal aby rano jeste vse prohledli za svetla, pripadne se podivali i uvnitr. Brzo rano jeste jednou zacal systematicky probirat cele auto a ... krabici nasel, byla pod posteli ... (zabalena v plachte). Behem nedele jsme dojeli do Upper Liardu pred Watson Lake, kde jsme tradicne navstivili Aranku s Vladou, kteri zde maji motel s restauraci a utulny bar. Prespali jsme v aute, rano doplnili ve meste benzin a vydali se po Casiar Hgwy na jih. Bylo to znat i na teplote, ktera jiz ani v noci neklesala pod nulu, pres to ze na vrcholcich Casiar Range uz lezel snih. Kdyz jsme tudy jeli pred dvema roky, ac o tyden driv, snih nas provazel az za Prince George. Pocasi nam skutecne pralo a behem dalsich nekolika set mil jizneji jsme jiz projizdeli lesy jen zvolna se barvicimi prichazejicim podzimem. Tesili jsme se jak nadherne budou barvy v Ontariu, ktere je povestne rudou barvou cukrovych javoru a zlutumi brizami zrcadlicimi se v modri velkych jezer ...

Cesta do Vancouveru nam vzala tri dny, nijak jsme se nehonili a prespavali, kde zrovna se dalo sjet ze silnice na lesni odbocku, nebo primo na rest areach podel cesty. Kamaradka Tulacka nam jiz drive nabidla, ze u ni muzem zustat a kdyz se tam Kennedy dozvedel, ze S.T.O. Calgary porada potlach na Bush River, rozhodl se tam jet s kamarady z Vancouveru, zatim co ja odmitla se vracet do zimy ve Skalistych Horach. Rozhodne jsem nemela zapotrebi si zkomplikovat dalsi cestu, pri mem zdravotnim stavu by to bylo temer jiste.

Kennedy se vratil v pondeli vecer, moc si pochvaloval jak se potlach vydaril pri -12C a kotlich svareneho vina, ale mne to nijak nemrzelo, temer letni pocasi ve Vancouveru me velice vyhovovalo. Behem tydne jsme navstivili nekolik kamaradu, vyridili par nakupu i corespondencni skolu pro Mishu a v sobotu odpoledne jsme s hruzou zjistili, ze je uz 19. a nam zbyva na cestu do Toronta jen nejakych deset dnu (meli jsme dosud pocit, ze je spousta casu). Jeste v sobotu odpoledne jsme urazili nekolik set mil smerem na Pentincton, podel americkych hranic a zastavili na spani az pozde v noci nekde pred Nelsonem-BC. V nedeli rano jsme jeli hledat Kennedyho kamarada Bobese, ktery si zde zije spokojene v horach na farme v primitivnich podminkach a bez elektriny, (jak mu to Kennedy zavidi). Zustali jsme skoro cely den a teprve na noc zacli dohanet ztraceny cas, takze jsme nevideli temer nic z okolni pry krasne krajiny. Byla jsem velmi unavena, Kennedy nas ulozil do postele a pokracoval v jizde, dokud byl schopny sledovat silnici.

Rano jsme se vzbudili u krasne ricky vedle silnice nekde v Kootenay Waley. V rychlosti jsme snedli par chlebu s pastikou a pokracovali dal na vychod. Projizdeli jsme sirokymi udolimi, kde se pasla stada koni i dobytka a kolem se tycily vrcholky hor pokryte cerstvym snehem. Mesto Fernie je lyzarskym strediskem teto oblasti a o kus dale odtud je cela rada mestecek zalozenych horniky, z uhelnych dolu. Projeli jsme Sparwood s monumentem obriho traku "GIGANT" s korbou o obsahu 300t uhli. Prusmykem Crownest Pass kudy prochazi hranice mezi BC a Albertou a havirskou osadou Frank, kde se pred asi 100 lety zritila Zelvi hora ktera puvodni mestecko pohrbyla pod vrstvou kameni hlubokou na desitky metru. Dodnes pry je tam banka plna zlata a vyplat pro tehdejsi doly. Odtud se jiz hory zacinaji otevirat a prechazi do prerie ktera se tahne provinciemi centralni Canady dale na vychod az k hranicim Ontaria.
Nejnovější | Obsah
 
webhosting & webdesign bluemoon.cz