bluemoon.cz
   soundhome.cz  |    e-zpravy.cz  |    MOTOKARY.net

YUKONSKÝ DENÍK

 
myvala
Alena "Myvala" Kennedy

Říká se mi Mývala a žijeme na Medvědím potoce s dvěma syny, Olinem a Mishou.

Misha dělá školu doma, Olin jezdí do školy do Dawsonu (asi 15 km).
Tenhle deník bude popisovat náš život v buši na severu Canady.

misha
Misha

olin
Olin

TOP
Zpět na home
Tuláci Severu

Povídky:
Yukon Quest (1997)
Potlatch (1998)
Sourtoe koktejl (1998)

 
Počet nalezených článků: 56 (zobrazeno 1 - 7) Nejnovější | Obsah
21.11.2014 00:20
yeah Novy denik#66
Oh yeah
29.11.2009 10:51
Novy Yukonsky Denik # 66 Novy denik#66
Ahoj kamaradi a vsichni kdo jste sledovali nas denik po dlouhych sedum let na strankach Geocities. Bohuzel Yahoo tyto stranky zrusilo,aby je nahradilo placenymi, ale protoze jsme nedostali upozorneni, jedine co se nam podarilo zachranit, nachazite na techto strankach.
Pokud by nekdo z Vas mel nekde stazeno nebo vytisteno neco z puvodnich Myvalinych deniku, byli bychom vam nesmirne vdecni za zaslani copii.... kennedy@northwestel.net
Diky. Kennedy, Myvala a kluci

Timto tedy pokracujem dale......


YUKONSKY DENIK # 66 ()po zruseni na Yahoo
26.10.2009
Tak me uz vsichni opustili, zase jsem tady sama....ted uz i bez Olina. Misha jeste posledni tyden odvazel Kennedyho na letadlo. Olina jsme hodili na stop o nekolik dni driv.Nechtel cekat. Jenze kolem jeli nejaci kamaradi na motorovych ctyrkolkach a tak Olin misto aby jel do Whitehorsu jel s nima na Demster blbnout :)
Stop do Whitehorsu chytil az v sedm vecer, ale velice si ho pochvaloval protoze ta pani jela z Inuviku, byla uz hodne unavena, tak Olin se nabidl ze to odridi. Takze spokojeni byli oba, ona celou cestu spala a on se dostal k tomu aby si to uzil se standartem!
Kennedy odjizdel velice nerad, nebyla jsem v poradku.Bolelo mne cele telo, nemohla jsem poradne dychat, tlak mi sel nahoru, navic kazdy den teploty, ale mel uz zpateni letenku, tentokrat dost drahou a spoustu veci v Cesku, ktere bylo treba dodelat a vyridit, takze se nedalo nic delat.
Ke specialistovi na srdce do Whitehorsu jsem tentokrat jela sama, ale Misha na mne cekal na Takhini. Tam jsem presedla do jeho auta a jeli jsme do mesta, do Mishovy oblibene japonske restaurace. Nevim proc si zrovna tak potrpi na japonske jidlo, kdyz nemuze ryby kvuli alergii. Ale zjistili jsme ze snasi chobotnice a tak si je davame vsude kde muzeme.Misha neco malo snad japonsky umi...delal japonstinu rok na college.
Spala jsem u Mishy, bydli ted v domku s nejakou dvojici.....ma tam svuj pokoj. Ale ted nebyli doma takze Misha mel pro sebe celej dum, coz bylo fajn.
Prohlidka u kardiolozky nedopadla moc dobre, ale porad ziju a to se pocita :) Nasli jsme Olina, delal v mexicke restauraci a necitil se moc dobre. Asi dostal stejnou chripku jako mel Kennedy kdyz prijel do Ceska. Ten rikal ze tak zle mu v zivote nebylo. No a Oin si to odnesl taky osklive, navic musel jeste pracovat a jelikoz bydlel ve stanu v mistnim silene predrazenem campgroudu, ktery je dost daleko od mesta.....nemel to jednoduche. Denni program: vstavat v 7.30 rano, jit na komp do skoni laboratore kde si udelat domaci ukoly. V devet mu zacinala skola, do 12. Pak do tri volno, ve 4 zacinal pracovat v mexicke restauraci do 10-11 do noci. Pak 2 mile cesty do kempu spat a rano nanovo. Hotel stoji kolem 80 dolaru na den a zit mesic v hotelu by se zatracene prodrazilo. Kemp stal dvacet....stejne trochu moc za kousek mista na stan.....no ale prezil a ziskal si respekt vsech ucitelu i lidi kolem, ze pres vsechny potize tridu dodelal. Pak mohl zustat bydlet ve Whitehorsu, rozhodoval se o tom, protoze majitelka restaurace kde delal o to velice stala, nabidla ze mu sezene bydleni a praci ve sve restauraci jako sefkuchare (olin je opravdu dobrej kuchar a profesionalni i ve svych 17 a je to hned poznat. Takovou rychlost s nozem pri krajeni rozhodne nemam i kdyz jsem dobra kucharka, v restauraci nevim jak bych zvladala celej ten frmol ve kterem on je jako ryba ve vode. Jenze.....pro nej vareni je jenom konicek, on vari rad, ale ne prej kazdej den. Navic si mysli ze ve vareni nejsou dost velke penize.....takze kucharina ma smulu jako zivotni povolani.
Chce se vyucit svarecem....i pres nas nesouhlas.Ale co si Olin vezme do hlavy to udela, to uz vsichni davno vime. Zbytecne se s nim dohadovat. Nakonec se rozhodl ze se vrati do Dawsonu, kvuli lidem, ktere tam ma rad a s kteryma by chtel maturovat, takze jsem pro nej jela. A moc rada.....uz jenom ty skoro dva mesice na mne byly dost tu byt sama......Diky bohu za par velice milych navstev.
Nektere navstevy jsou zajimave i kdyz neplnovane. Jako dvojice, ktera nas zastavila kdyz jsme sli s Robertem na veceri a ona....byt americanka si vsimla ze mluvime cesky. Jeji pritel byl Cech a uz dva roky spolu cestovali po svete. On nemohl do Ameriky a tak se museli pohybovat jenom mimo......
no a prave on kdyz zjistil, kdo jsem, tak zajasal....ze vlastne prijel do Dawsonu kvuli knizce yukonskych povidek kterou jsem v cesku vydala :) Nahody jsou nekdy neuveritelne: To jsem si vzpomela jak jsme jednou jeli z Aljasky a vzali nekde u Glenalenu stopare. Mel takovej divnej prizvuk.....ale konverzovali jsme pilne anglicky, az jsme se po chvili zeptali odkud vlastne je a on rekl ze z Ceska. Tak jsme se zasmali a zacali mluvit reci rodnou a kam vlasne jede a on nam rekl ze do Dawsonu. Zna tam nekoho? No ja jedu k nejakemu Kennedymu, vypadlo z nej. A znas ho? Ne? Museli jsme ho pochvalit ze lepsi auto si nemohl stopnout.....zdrzel se u nas pak jeste asi pet dni :)
S Robertem a novymi prateli jsme sli do Bombay Peggy, vlastne jsem tam nikdy driv nebyla, je to jeden z relativne novych baru, ale fakt je to tam prijemne. Hlavne je tam klid a da se tam mluvit.Tak jsem se dozvedela ze Gloria a Karel maji problem s tim, ze jeho nechteji pustit do Ameriky a tak se toulaji po svete, ziji v aute. obcas zajedou i do Ceska.......
Jak jsem uz driv nekolikrat rikala, ty nejmilejsi navstevy odjizdi vzdycky nejdriv. Jako treba Petr Stastny z Brna, nebo slovensti vandraci, Ela a Jaro z Bratislavy a par dalsich pratel. Skoda ze nebyl doma Kennedy!. Ale on si to vynahradil, s Petrem se sesel v Brne a take s Iljichovymi kdyz prijeli z Bratislavy do Brna na nakup. To uz tam byl i Misha.Ten jeste prijel naposledy do Dawsonu domu za maminkou nez mi odletel do Ceska. Je to smutne kdyz deti odchazeji...zvlast tak daleko, ale my jsme kdysi udelali totez a bylo to pro nase rodice daleko horsi. Ja vim, ze kdyz si koupim letenku jsem za par hodin u nej...nasi rodice nevedeli jestli nas jeste kdy uvidi..Misha se vraci kde ma koreny......do naseho domu, kde jsem se ja narodila a Kennedy tam ted provadi opravym aby mel Misha kde bydlet po dobu studiji na VUT. Vlasne mne to az dojima.
Robert se domluvil s Olinem, ze mu vyzvedne auto v Mayu a preveze ho do mestecka Fort McPherson za polarnim kruhem. Do Maya jsem Olina vezla ja a jel s nama i Tyrell, Olinuv kamarad. V Mayu jsem nebyla silene dlouho a zjistila, ze my v Dawsonu si nemame na co narikat:) V Mayu neni proste nic! Benzinka byla zavrena o obchode ci restauraci nemluve..... jako normalne jsem zapomela Robertuv popis kde najdeme auto na kompu, takze jsme ho chvilku hledali., nastesti jsem si vzpomela ze je to nekde u vody, nakonec to dobre dopadlo!
den do Fort McPherson, na Dempsteru hwy jsem s nimi nejela, i kdyz mne to pak chvilku mrzelo. Ony totiz podzimni barvy Yukonu jsou neprekonatelne. Ale kam bychom se vsichni vesli? Melo tam cekat 7 chlapu s veskerym vodackym vybavenim. Tak jsem byla doma dost nervozni, a rikala si, ze jsem pitoma proc jsem nerekla Olinovi aby mi zavolal z .Eagle Planes, posledni a taky vlastne jedine moznosti.
Je to podivne ze ac jsou vzdalene od Dawsonu skoro 400 km, da se tam volat mistni linkou, zatimco do jinych komunit ne. Nemusela jsem se obavat, volal stejne, ne ze by mne tak postradal, ale potreboval Kennedyho kreditni kartu. Kousek pred Eagle Planes stal v ostre zatacce los a on aby do nej nevrazil, zatacku nevytocil a vletel do buse. Nic jineho se ani moc delat nedalo.....srazky s losem nikdy nedopadaji pro auto dobre. Auto se jim nepodarilo vytahnout, takze jim nekdo kdo projizdel kolem zavolal odtahovak...no a ted sedeli v restauraci, obedvali, odtah stal 150 dolaru a oni na nej nemeli. Takze jedina spasa....po svete rozstrkani rodice se museli spojit a ja se dovolala Kennedyho (zlate skype) ten mi dal cislo karty, a ja ho mohla predat Olinovi. Jinak tam asi sedi doted a Robert by marne cekal. S autem se nic nestalo, ale dalsich 200 km do Fort McPhersonu rikal Olin, ze byla nejhorsi cesta jakou kdy jel. Poprchavalo byla mlha, nebylo videt na krok, jeli 35 km v hodine.
Robert silel...Podarilo se mu zavolat aspon mne tak jsem mu dala info...hlavne ze Olin je uz zase na ceste. Dojeli nakonec domu kolem pate odpoledne druhy den. Byla jsem ted rada ze jsem s nima nejela, prece jenom moje pater...nevim jak by prijala to zaboceni ze silnice.
Jenze...jak se rika...co se ma stat...stane se. Spadla mi obrazovka mezi stul a zed...ja ji chtela zvednout a najednou citila krupnuti v pateri......a dalsi mesic jsem nemohla chodit.
Nastesti Kennedy uz usadil Mishu doma, ukazal mu kde co je, vyridili universitu, salinkartu, zdravotni pojisteni, obcanku, dalsi kilo prekladu z anglictiny do cestiny a naopak ....no des, ale nakonec dopadlo vsechno dobre a Misha nastoupil na svoji novou Alma mater, jako cesky student. Takze se nam vyplatilo, ze cestina u nas doma byl vzdycky hlavni jazyk! At si kdo rika co chce...slysela jsem mockrat od emigrantu...naco ucit deti cesky, kdyz je to rec jenom jedne male nepodstatne zemicky, ale u nas to proste bylo jinak. A mne daleko vic bavilo cist jim nadherne ceske knizky a leporela s rikankami, nez slona Babara .....
A pak konecne prisel den, kdy jsme jeli pro tatu do Whitehorsu!


25.05.2005 11:19
zas po case :)
Tentokrat za mnou prisel Kennedy, ze uz jsem dlouho nic nenapsala do deniku.Dost jsem se podivila, Zda se mi ze ted cas bezi tak rychle... proste nic nestiham. Tak asi jedna z nejvetsich novinek je (tedy byla 29.dubna), ze nam rozmrzl Yukon. Bylo to hodne brzo, vetsinou praska led az prvni tyden v kvetnu, asi preci jen bude neco na tom globalnim oteplovani. Cela zima vlastne byla dost mirna (az na tech par tydnu v unoru). A co napadlo snehu to nepamatuje snad nikdo v Dawsonu. Ja vim, pro lidi zijici v Evrope to moc neznamena, ale pro nas je odchod ledu na rece Yukonu oficialni nastup jara, Snih zmizel uz pred tim, zustalo jen par snehovych hromadek nekde ve stinem doliku. Predevcirem dostaly strane pred nasim oknem, zelenavy nadech jak zacinaji rasit prvni jarni listky na brizach a vcera spustili na vodu privoz.
Misha si hleda praci na leto. Olin by chtel taky neco najit ale jeho pracovni moralka to zatim ponekud vylucuje. Zda se ze leto budeme mit pekne narvane. Bez Mishy pojedeme do Vancouveru... Ve skoro 18 letech by se o sebe mel dokazat postarat sam, zatim co budem pryc. Musi pracovat kdyz chce penizky, na soucastky k postaveni noveho kompjuteru. Rika ze jeho laptop je bezvadnej na cestovani ale na doma by radeji normalni a dukladny. Olin si ted na konci zimy koupil nove skidoo, ale uz ho moc neuzil, tak zas az na rok. No vlastne to bude uz za par mesicu :)). Jak se vratime z Vancouveru ceka Kenendyho a Olina patrne cesta do Ceska, pak rybolov, ktery ale koliduje s akci "Teslin river 2005", kam Olin chce jet za kazdou cenu, pry "treba i sam !!!" On by rad i Kennedy, ale je to tezke sedet na dvou zidlich najednou, tak se bude muset rozhodnout........
15.12.2002 04:03
10.12. 2002
Tak jsme v Cesku, je to neobvyklej podzim, aspon pro nas. My uz mame touhle dobou doma davno snih ...

Kdyz jsme odjizdeli z Dawsonu, nad celym Klondikem plala polarni zare, asi nam na rozloucenou a my se snazili uteci pred snehem. Bylo po pulnoci ze tretiho na ctvrteho rijna a jako normalne jsme se zpozdili. Chtelo se mi brecet, bylo uz hodne pod nulou a topeni v aute odmitlo pracovat, pri predstave ze takhle pojedeme az do Whitehorsu. ... nedovedla jsem si to predstavit! Pak ale najednoou auto najelo na sutr na silnici a nejakym nepochopitelnym zazrakem, zacalo topit! Ne sice natolik abychom mohli i vzadu odlozit rukavice, ale prece jen topilo! Kolem pate rano zacal Kennedy usinat a tak zaparkoval vedle silnice nejakych padesat mil pred Whitehorsem, zalezli jsme do spacaku a spali do pul osme. Byl patek a my museli stihnout ruzne urady, abychom vyjeli alespon jeste ten weekend. Jako obvykle jsme se nastehovali do motelu Chilcoot Inn, krome Mishy, ktery spal u kamarada. V sobotu vecer pri umistovani veci v aute (spousta nasi vybavy byla nahazena na hromade na posledni chvili) zjistil Kennedy, ze nemuze najit krabici s knizkami z trampskeho nakladatelstvi Avalonu, ktere jsme jim meli cestou rozprodat. Po tom co nakladatelstvi vyplavila Vltava, byl pro ne vynos z prodeje otazkou krachu nebo preziti ... a co vic ve stejne krabici byly i veskere nase dulezite papiry vcetne pasu!! Kennedy si byl jisty, ze krabici odnasel z domu k autu, ale dal nevedel. Bylo mozne ze ji polozil vedle auta, zacal delat neco jineho a zapomel nani a ve tme prehledl??? Prosel znovu vsechny skladovaci prostory pod postelemi i sedadly, ale kde nic tu nic. Kennedy telefonoval nasemu nejblizsimu sousedovi a ten se obetave sel podivat kolem domu i parkoviste, ale nic nenasel. Kennedy uvazoval o ceste stopem zpet, ale napred pozadal aby rano jeste vse prohledli za svetla, pripadne se podivali i uvnitr. Brzo rano jeste jednou zacal systematicky probirat cele auto a ... krabici nasel, byla pod posteli ... (zabalena v plachte). Behem nedele jsme dojeli do Upper Liardu pred Watson Lake, kde jsme tradicne navstivili Aranku s Vladou, kteri zde maji motel s restauraci a utulny bar. Prespali jsme v aute, rano doplnili ve meste benzin a vydali se po Casiar Hgwy na jih. Bylo to znat i na teplote, ktera jiz ani v noci neklesala pod nulu, pres to ze na vrcholcich Casiar Range uz lezel snih. Kdyz jsme tudy jeli pred dvema roky, ac o tyden driv, snih nas provazel az za Prince George. Pocasi nam skutecne pralo a behem dalsich nekolika set mil jizneji jsme jiz projizdeli lesy jen zvolna se barvicimi prichazejicim podzimem. Tesili jsme se jak nadherne budou barvy v Ontariu, ktere je povestne rudou barvou cukrovych javoru a zlutumi brizami zrcadlicimi se v modri velkych jezer ...

Cesta do Vancouveru nam vzala tri dny, nijak jsme se nehonili a prespavali, kde zrovna se dalo sjet ze silnice na lesni odbocku, nebo primo na rest areach podel cesty. Kamaradka Tulacka nam jiz drive nabidla, ze u ni muzem zustat a kdyz se tam Kennedy dozvedel, ze S.T.O. Calgary porada potlach na Bush River, rozhodl se tam jet s kamarady z Vancouveru, zatim co ja odmitla se vracet do zimy ve Skalistych Horach. Rozhodne jsem nemela zapotrebi si zkomplikovat dalsi cestu, pri mem zdravotnim stavu by to bylo temer jiste.

Kennedy se vratil v pondeli vecer, moc si pochvaloval jak se potlach vydaril pri -12C a kotlich svareneho vina, ale mne to nijak nemrzelo, temer letni pocasi ve Vancouveru me velice vyhovovalo. Behem tydne jsme navstivili nekolik kamaradu, vyridili par nakupu i corespondencni skolu pro Mishu a v sobotu odpoledne jsme s hruzou zjistili, ze je uz 19. a nam zbyva na cestu do Toronta jen nejakych deset dnu (meli jsme dosud pocit, ze je spousta casu). Jeste v sobotu odpoledne jsme urazili nekolik set mil smerem na Pentincton, podel americkych hranic a zastavili na spani az pozde v noci nekde pred Nelsonem-BC. V nedeli rano jsme jeli hledat Kennedyho kamarada Bobese, ktery si zde zije spokojene v horach na farme v primitivnich podminkach a bez elektriny, (jak mu to Kennedy zavidi). Zustali jsme skoro cely den a teprve na noc zacli dohanet ztraceny cas, takze jsme nevideli temer nic z okolni pry krasne krajiny. Byla jsem velmi unavena, Kennedy nas ulozil do postele a pokracoval v jizde, dokud byl schopny sledovat silnici.

Rano jsme se vzbudili u krasne ricky vedle silnice nekde v Kootenay Waley. V rychlosti jsme snedli par chlebu s pastikou a pokracovali dal na vychod. Projizdeli jsme sirokymi udolimi, kde se pasla stada koni i dobytka a kolem se tycily vrcholky hor pokryte cerstvym snehem. Mesto Fernie je lyzarskym strediskem teto oblasti a o kus dale odtud je cela rada mestecek zalozenych horniky, z uhelnych dolu. Projeli jsme Sparwood s monumentem obriho traku "GIGANT" s korbou o obsahu 300t uhli. Prusmykem Crownest Pass kudy prochazi hranice mezi BC a Albertou a havirskou osadou Frank, kde se pred asi 100 lety zritila Zelvi hora ktera puvodni mestecko pohrbyla pod vrstvou kameni hlubokou na desitky metru. Dodnes pry je tam banka plna zlata a vyplat pro tehdejsi doly. Odtud se jiz hory zacinaji otevirat a prechazi do prerie ktera se tahne provinciemi centralni Canady dale na vychod az k hranicim Ontaria.
22.11.2002 14:45
pozvanka
Festival cestovatelů BRNĚNSKÉ PÁDLO
22.11.2002-23.11.2002 / Audivizuální sál ZOO Brno
Vodácký oddíl TJ Sokol Brno I vás zve na Festival cestovatelů BRNĚNSKÉ PÁDLO 2002 I. BLOK: Pá 22. 11. 2002 v 18 hod. Vlasák: Mexikem pod Popocatépetl, Černý: Expedice Kamčatka 2001, Šebela: Ekvádor & Galapágy, Borůvka: Aconcagua - nejvyšší americký vrchol, Mitáš: Raftování v Chile. II. BLOK: So 23. 11. 2002 v 9 hod. Havel: Grónsko s kajakem a cepínem, Štěrbová: Himaláje - krajina srdce, Vondrák: Plotňáci na Zambezi, Srba: Na Aljašce s Matyldou, Mývala & Kennedy: Jak se žije na Bear Creek (hosté z dalekého Dawsonu). III. BLOK: So 23. 11. 2002 v 14 hod. Hošek: Island - ostrov ohně a ledu, Lebloch: Himalájské cyklostezky, Jakeš: Špicberky v pohorkách, Audy: Národní parky Latinské Ameriky, Přibyl: Ledoborcem do Antarktidy Místo konání Audiovizuální sál Zoologické zahrady města Brna, Brno – Bystrc
Informace na www.av-pro.cz/sokol
zdroj: dobrodruh.cz
19.11.2002 14:47
info admina
Ahoj vsem ctenarum, Alenka i cela rodina je v CR, jak to bude mozne ozve se vam. (lk)
09.10.2002 14:38
3.10. 2002
Tak dneska asi jen par radek, je to u nas ted sileny, baleni na pul roku... vsichni uz jsou z toho nervozni, krome Olinka, toho se nemuze nic dotknout:)  Meli jsme odjizdet uz v pondeli, ted je ctvrtek a porad jsme jeste tady. Umistili jsme potvoru ke znamym, kocoura k jinejm znamejm, psi uz jsou pryc davno. Kocour to snasi hodne spatne, zatim... doufam, ze si zvykne, nic jineho nemohu delat. Dokonce jsem se zabyvala chvili moznosti ho vzit s sebou do Ceska, ale si by to bylo jeste horsi. Behem tydne bychom meli byt ve Vancouveru, pokud se nebudeme stavovat v Banfu na calgarskem potlachu, ale ona tam asi uz bude dost zima. I tady uz je. Ted jsme zjistila, ze jsem zapomela Sue dat skrabaci bord pro kocoura a tak tam musim znovu zajet... cestou koupit Gravol, kluci spatne snaseji auto prvnich par dni, a pak snad uz to bude vsechno. Proste kdyz konecne sedneme do auta tak budeme tak vycerpani, ze tam asi spadneme. Je mi lito Kennedyho, ma pred sebou rizeni cele cesty az do Toronta, ale ja ridim jen velice vyjimecne a jenom svoje auto, Misha se zlobi ze jeste nemuze jeste jezdit, ale aby mohl ridit, jeste ma pul roku cas.Po patnactych narozeninach si muze pozadat o ucebni licenci a pak uz muze jezdit, pokud s nim bude v aute nekdo dospely, kdo ma ridicak. Misha je nestastnej, ze mu jeste neni 15 a ja docela taky... bude to parada az nebudu muset ridit ja :)  Pristi denik uz bude z jihu, Vancouver, ale to je jeste aspon deset dni, protoze se musime zdrzet ve Whitehorsu vyridit co bude nutne... a uz v zivote nikam nejedu sa celou rodinou :) to baleni si nedovede nikdo predstavit... kluci nasli na zahrade zraneneno whisky jacka a ted se jim nechce nikam jet a chteli by se o nej starat a lecit ho, ale ja si myslim, ze ho odvezu proste k veterinari a at si s nim poradi, kluci jsou pochopitelne nespokojeni, zvlast Olin... Vyjedeme dneska? Doufam... zitra uz nemame ani telefon ani komp, stejne jsme si to museli nechat vsechno prodluzovat, protoze jsme doufali, ze odjedeme v ponddeli... vida, je ctvrtek odpoledne... No jo, tak jedeme s tim ptakem:).

No a je 8 vecer tak za hodinu muzem vyrazit ... ozveme se snad z Vancouveru.


Další>>>

vše od do

text:

 
webhosting & webdesign bluemoon.cz